Eyeko eyelash curler

Nikdy jsem nebyla velkým zastáncem kleštiček na řasy. Řasy jsem mívala pěkně natočené i bez něj. Bála jsem se, že mi zlomí řasy. Kamarádka bez nich nedá ani ránu. Ale někde ve skrytu duše jsem měla kleštičky Eyko na svém Must-Have-Listu. Kleštičky stojí 12£. Můžete si je objednat z ebay.com nebo ebay.co.uk. Pro lepší natočení řas si kleštičky můžete nahřát i žehličkou na vlasy nebo fénem. Ale pozor! Ať nejsou moc horké, jinak si řasy spálíte!

Kleštičky mají ergonomickou rukojeť, modrý silikonový pásek a modré sametové ručky. Mně se modrá s kombinaci se stříbrnou líbí. Neměnila bych.

Kleštičky mají i dvě náhradní silikonové tyčinky. Doporučují se měnit co 3 měsíce.

Bez použití kleštiček na řasy.

S kleštičkami na řasy. 

Viditelný rozdíl. Kleštičky nepoužívám každý den ze strachu, že mi řasy zlomí, jop, strach přetrvává. Řasy si s nimi natočím na speciální příležitosti. 

Co vy a kleštičky na řasy? Používáte nebo ne?

Paris Random pt 1

Byly jsme tam všechny! 

Paříž byl můj další sen. Jsem ráda, že si další položku ze seznamu věcí, které chci v roce 2014 vidět, koupit můžu odškrtnout. Jelo nás dohromady pět. Pět ženskejch. Tři dny. Jeden pokoj. Jedna koupelna. V únoru nebo březnu jsme se všechny sešly u jedné kamarádky doma. Vybaveny tablety, telefony, slivovicí, pizzou a dalšími pochutinami jsme se pustily do hledání dopravy a ubytování. Po několika hodinách, kdy jsme to mezitím vzdaly s tím, že se do Paříže nedostaneme, protože je to drahé a nevyhovovaly termíny jsme se záhadným způsobem domluvily. Našly jsme jízdenky (jeli jsme vlakem) a místo hotelu jsme si pronajaly mini byteček na okraji Paříže.

Nastal den D. Tedy spíše noc. Ve středu v deset večer jsem vyjela a za hodinu jsem dojela ke kamarádce, u které jsme všechny spaly, protože to má na nádraží St Pancras nejblíže. Žádné vybavování, šly jsme rovnou spát. Budíček jsme měly na čtyři hodiny ráno. Taxi pro nás mělo přijet v pět hodin, ovšem taxikáři v Londýně mají hloupý zvyk a to ten, že pro vás přijedou i půl hodinu předtím, než chcete. Měly jsme fofry. Taxi nás dovezlo na nádraží. A naše cesta začala. Tedy, skoro.

Jako správný ženský jsme udělaly nálet na Starbucks. Kafe, kafe, kafe, čokoláda, čokoláda! Samozřejmě knížka jako průvodce nesměla chybět! Kontroly jako na letišti. Tašku na pás, bundu, projít rámem, dvojitá kontrola občanky, jízdenky a pak nás pustili do vlaku.

Metro bylo mírně nechutné. Na schodech spali bezdomovci a zapáchalo po moči. Jeden lístek = jedna cesta metrem. Koupily jsme 10 lístků za 13,70€. Oyster card na cestování po Londýně budiž pochválena! Vagony metra jsou jako Pražské metro. Stanice metra vám někdy hlásí a někdy ne. Jinak je metro dobře přehledné, neztratíte se. Linky metra nemají názvy, ale čísla a barvu. 

Miluju čerstvé květiny. Nejraději bych měla čerstvé tulipány nebo hyacinty ve váze celý rok. Navíc mám pocit, že květiny k Paříži patří. 

Croissant. Prý jsou v Paříži nejlepší a pokud zachutnáš tam, nechceš už jiný. No, za 1,60€ jsem čekala něco, po čem mé chuťové buňky budou mít hotový orgazmus. Takový croissant si můžu koupit i u nás ve Waitrose za 60p.

Jakmile jsme si daly věci do bytu, šly jsme na kafe. Ehm, tedy já s kamarádkou jsme měly horké mléko. Hold termín Latte Machiatto berou asi jako našlehané mléko. Nejdražší horký mlíko v mém životě!

The Pretty Reckless - Concert

The Pretty Reckless 

Info: Kapela byla založena v roce 2008

Frontman: Taylor Momsen (The Grinch, Gossip girl)

Baskytara: Mark Damon

Kytarista: Ben Phillips

Bubeník: Jamie Perkins 

Vydaná CD: Going to Hell (2013)

EP Hit me like a man (2012)

Light me up (2010)

EP The Pretty Reckless (2010)

The Pretty Reckless jsem si zamilovala na první poslech jejích debutového singlu - Make me wanna die. Prohledávala jsem internet, youtube a hledala informace, singly a poslouchala je dokola a dokola. Přála jsem si abych je jednou viděla živě, ale nepřikládala jsem tomuto přání velkou šanci na úspěch. Takže, když jednou večer na jejich oficiální facebook stránce byla zmínka o tom, že budou mít koncert v Londýně, poskočilo mi srdíčko radostí, nadšením, vzrušením. 

Lístky šly do prodeje za pár dní. Bylo to pondělí, devět hodin ráno. Seděla jsem na posteli a netrpělivě klepala debitní kartou o notebook. Každou vteřinou jsem aktualizovala stránku abych vstupenku nepropásla. Devět hodin a tři minuty a lístek byl můj. Musela jsem se registrovat, proto to trvalo tak dlouho. Lístek byl můj! Půjdu na The Pretty Reckless! Splním si dva sny v jednom - jít na kapelu a jít na koncert v Londýně! 

Druhý den jsem o tom všem vyprávěla, byla jsem nadšená. Postupem času mé nadšení upadalo, dokud nebyl den před kocertem. Koncert se konal v Electric Ballroom - Camden Town. To mám od svého bydliště hodinu cesty. Dovnitř nás měli pustit v sedm hodin, vyrazila jsem tedy raději s předstihem a to o půl šesté. 

Dojela jsem na Camden Town a hledala Electric Ballroom, čekala jsem velkou budovu, ale on to byl typický anglický úzký domeček. Tedy, domeček to sice byl, ale v tomhle domečku byl bar a malé pódium. Fronta se táhla po celé ulici, až za roh. Dovnitř nás nakonec pustili po půl osmé, museli jsme otevřít tašky a sebrali nám pití a jídlo. Pfff! Stála jsem v páté řadě. Předkapela začala hrát asi o půl hodiny později. Byla to hrůza! Zpěvák vůbec neuměl zpívat a jakmile skončili, vylili na nás pivo. Co to?! 

O další hodinu později, kdy jsme stáli jako trubky a koukali na prázdné pódium, kde zvukaři nastavovali kytary pro The Pretty Reckless a další nezbytné věci. Z poza rohu na nás vykoukl kytarysta a všichni si oddychli - konečně budou hrát! Ale kdepak. Vykoukl, hodil něco do publika a zase zalezl za roh. Řekla jsem si: ,,Co to na nás házíš?!'' A jedna  věc, co hodil mi přistala na ruce. Bylo to jejich trsátko. Rychle jsem se na něj podívala a schovala do kapsy. Hodil jich dohromady čtyři a jedno je moje. 

Kytarista vylezl podruhé a konečně začali hrát. Hráli perfektně. Taylor zpívala na playback, ale to mi nevadí. Vypadá jako panenka. Hráli asi čtyřicet minut. To ze tří hodin, co měl koncert trvat není moc a lístek nebyl zrovna nejlevnější. Nicméně zážitek, že jsem zpívala s ostatními fanoušky  a Taylor své oblíbené písně mi zůstane.

A co nám hráli? 

Follow me Down

Zombie

My Medicine

Heaven Knows

Going to Hell

Sweet Things

Since You're Gone

Make Me Wanna Die

Miss Nothing

Fucked Up World

Československá restaurace

Pokud  žijete delší dobu v zahraničí, začne vám chybět česká kuchyně. Včera jsem se s kamarádkou domluvila, že zajdeme na oběd do ''České''. Máme to štěstí, že bydlíme na severu Londýna, tudíž obě Československé restaurace máme pár zastávek.

Československá Restaurace

www: ZDE

Stanice metra : West Hampstead (Jubilee line)

Restaurace má zajímavou historii, kterou si můžete přečíst na jejich stránkách (odkaz výše). Můžete si vybrat, jestli chcete sedět v restauraci, v baru nebo u pípy. Pivo si nosíte a objednáváte sami. Platíte hotově nebo kartou. Jídlo si rovněž objednáváte, ale na jiném místě, než pivko. To jsou snad dvě věci, co se mi moc nelíbí.

Byla to má třetí návštěva této restaurace. Prvně jsem měla kuřecí řízek, bramborový salát a zeleninovou oblohu. Na řízku mě překvapil citron. Bramborový salát mi moc nechutnal, nejlepší je ten, od maminky, který máme u Štědrovečerního stolu. 

Ceny jsou více, než přijatelené. Zvláště na Londýn. Za tyto tři bramboráky jsem dala tři libry. Pivo vás vyjde rovněž na tři libry (Plzeň a Budějovický Budvar).

Laky na nehty - podzim/zima 2013

Laky, laky a zase laky. Úderem prvního podzimního dne se jako kdyby všechny mé oblíbené youtube a bloggerky domluvily, že si na nehty dají podzim. Já podzim ještě necítím, možná to bude tím, že jsem v Anglii a máme tu slunečno a teplo. Momentálně přemýšlím, jestli nepůjdu ven v šortkách nebo v sukni. Ale zpátky k lakům. Máte některé barvičky doma? Já si musím doplnit zásobu, ale nejdříve se podívám, jaké barvy mám v Česku.

O.P.I

Chanel

Dior

Nails I.N.C.

Butter London

Určitě jste si všimli, že pofrčí zemité tony. Přijde mi to jako návrat k přírodě, barva spadeného listí, barva země. Naopak zářivé barvy a neonové barvy mi přijdou jako barevní draci, které děti pouští na poli. Oživení podzimu. K neutrálnímu outfitu výrazný lak na nehty.

Máte některé barvy doma? Řídíte se, jaké barvy jsou na dané období in?

Random

Takový menší random fotek. Mám novou hračku - Nikon D3100. Nikdy se mi nesnilo, že budu mít jednoho dne zrcadlovku. Proto mě to o to víc těší, že jsem si ji koupila sama.

Autobazar:

 Schody nad metrem

Ruislip Lido

Kočka domácí - Maisy

                            

Zelenina s rýží a soya sauce

Bydlím u Indů, tudíž mám na talířku jejich jídlo. Dává mému trávícímu ústrojí vážně zabrat. Když byl boss na dovolené v Kanadě, vařila jsem s babi. Tohle je vlastně její recept, ale mně tak zachutnal, že si ho budu vařit i sama.

Omlouvám se za kvalitu fotek, jsou foceny telefonem.

Ingredience:

brokolice

mrkev

baby kukuřice

hráškové lusky

cibule

soysa sauce

olej

Postup:

Zeleninu nakrájíme, kromě kukuřice a hráškových lusků. Do pánve nalijeme olej, až je olej zahřátý, nasypeme mrkev a kukuřici. Počkáme, až mrkev trochu změkne a přidáme zbytek zeleniny. Jakmile cibule začne hnědnout, přilijeme soysa sauce. Promícháme, opět přidáme soysa sauce. Já nalila přibližně čtvrt - půl lahvičky sojové omáčky. Pokud si nejste jistí, průběžně ochutnávejte. Nesolte! Na pánvi průběžně promíchávejte a vařte asi 20-30 minut. Zelenina je nejlepší s rýží.