Škola

Tak je to tady! noční můra, které jsem se bála. Zaspala jsem! Naštěstí to bylo o mé tři čtvrtě hodiny (vstávám dříve, než děti) ale pět minut po tom, kdy mám děti budit. Vyletěla jsem z postele a děti už byly v obýváku a koukaly se na pohádky. Ulevilo se mi. Nachystala jsem tedy svačiny, oblékli jsme se a vyrazily. Samozřejmě by to nešlo bez menší ranní hádky. Joseph totiž nechce nosit bundu. Sice je škola od jejich domu pět minut, ale tričko a svetr ho před nemocí neochrání. Nejspíš budu muset ''požalovat'' rodičům. Nechci aby byl nemocný. 

Ráno tedy zavedu děti do školy (cca kolem 8:40 vycházíme z domu) a počkám, než zazvoní zvonec - tedy ze školy vyjdou dvě dívenky a v ruce drží zvonce a zvoní a přitom se usmívají od ucha k uchu. Do té doby si děti hrají na hřišti - většinou na honěnou a maminy si povídají. Ale jakmile uslyší zvonek, popadnou své věci a utíkají se zařadit do zástupu své třídy. My jsme se tak řadívali v hodinách tělocviku, oni to tak mají každý den. Před každou třídou stojí učitel a děti sborově pozdraví: ,,Good morning, mistr/missis.....(jméno)'' A pak v zástupu odchází do školy.

Pro děti chodím kolem půl čtvrté. Někdy chodím sama a někdy jde se mnou rodinná přítelkyně Gina. Líbí se mi, že mají děti uniformy. Tahle škola má bílé košile, červený svetr nebo mikinu a černé nebo šedé kalhoty, dívky mohou mít sukni se silonkami.

Hřiště